skip to main |
skip to sidebar
Tak jo, ty minulý teda poslední chodbový nebyly, ale fakt to nešlo, bylo jsem až moc unavená/přežraná/opilá, než abych sešla ty tři patra ven (nejezdím výtahem).
Slíbila jsem sama sobě, že na jaře udělám jednu pořádnou investici místo deseti nesmyslných a nekvalitních a pak se mě nákupy budou týkat až na konci května v Londýně (jupííí). Nejhorší bylo to rozhodování, do čeho tu investici vlastně udělám. Teda ne, vybráno jsem měla celkem rychle, ale pak následoval asi měsíc nekonečných úvah, jestli fakt jo.
Takže tady jsou - šaty od Denisy Nové, kvůli kterým jsem jim téměř denně leštila výlohu vlastním obličejem. To, že miluju Denisinu práci, snad ani nemusím opakovat, jedná se letos už o druhý její kus, který jsem si dotáhla domů. Šaty jsou velmi variabilní, dají se nosit na několik způsobů (to je ostatně pro její oblečení typické). Mají dlouhatánské rukávy, které se dají různě shrnovat a natahovat, takže pokaždé vypadají jinak. Navíc se dají nosit i obráceně, tedy zadní stranou napřed, a mají dvě kapsy (miluju kapsy u šatů).
Vzala jsem si je na sebe poprvé tento týden na Vítkovo promoci, vzhledem k té zářivé barvě jsem přes ně natáhla akorát koženou bundu.
Jo a všimněte, jak mám na prvních dvou fotkách okopaný černý punčochy!
Byly doby, kdy jsem nenáviděla všechny kafíčkáře. Nechápala jsem, jak někdo může místo pěti piv vypít pět "latéček", a rozčiloval mě způsob, jakým tahle sorta lidí vyslovovala slovo "latéčko". Jako kdyby vysedávání po kavárnách a usrkávání mléčný bryndy za pětačtyřicet kaček automaticky zaručovalo intelektuální povznesení (nad nás, průmerné jedince, kteří vytáhneme pět a více piv a pak zvracíme, spíme v parku na trávě a ráno po opici lovíme z tašky kilo soli...záhada...). Chápejte, kdo by se namáhal čtením Hledání ztraceného času, když vám jedno kafe v tý správný cool kavárně dodá úplně totožnej výraz (ala Proust je moje krevní skupina, vím PŘESNĚ, co tím chtěl říct).
Teď je ze mě ale taky kafíčkář!!! Nemyslím pozérsky kavárenskej, fuj. Ale už bez tý hnědý břečky nejsem schopná fungovat ("Jakýpak si dneska dáte?" "To největší!!!" "Ehm, ptal jsem se na druh..."). A pět piv už taky nedám. Ach jo.
Snad už poslední chodbový!
bunda - Zara, límec a sukně - HM, svetr (co není vidět) - secondhand, boty - Primark
Poslední dobou nemám náladu nic vymýšlet ( ani si čistit boty, jak si můžete všimnout na třetí fotce), takže mám na sobě to nejméně komplikované oblečení, co vlastním - pruhované triko, protože tím se nedá nic zkazit, a džínové kraťasy, protože mě nikde netlačí. Obří svetr ze Zary už jenom dokresluje výslednou mizérii.
Dolehl na mě únavovej syndrom, takže jsem už dvakrát za sebou vytuhla před desátou (včera dokonce v půl deváté).
Udělala jsem skvělej nákup v secondhandu, kus za dvacku, odnesla jsem si několik svetrů, vlněný kalhoty a něco, na čem je visačka s nápisem Riding jacket a cenou 300 liber a co vypadá jako hedvábný kabátek z přelomu 19. a 20. století. Je to poměrně autentickej kus, protože abych to zapla, musela bych si nejdřív pořídit šněrovačku, ale i tak jsem to tam nemohla nechat:-)
Jo a málem bych zapomněla - z návštěvy Londýna koncem května se pomalu stává každoroční nutnost, těším se už tři měsíce dopředu!
triko - HM, kraťasy - Bershka, boty - Baťa, svetrošaty - Zara
Práce je tolik, že nic nestíhám a o spaní si můžu nechat zdát... S Oscary to dopadlo neslavně - vylezla jsem v jednu v noci z postele, projela všechny osvědčené stránky (kde to ještě loni šlo), abych zjistila, že nikde, ale opravdu nikde žádnej online přenos není!!! Naštvaně jsem do sebe nabouchala zákusky a šla zas spát.
Poslední dobou všichni obtěžujou se zařivýma barvama, ozvlášť mentolová zelená už mi leze krkem, protože blogovej svět se zřejmě hromadně rozhodl, že mu zrovna tahle barva nesmírně sluší a kdo si v tomto odstínu nic nepořídí, možná by měl rovnou vynechat celý jaro.
Já si jako obvykle vystačím s černou a šedou, hodí se mi totiž k barvě obličeje (delikátně vyblitá). Zkoušela jsem to i s bílým trikem, ale pokapala jsem si ho šťávou z mandarinky.
sukně a košile - Zara, boty - Baťa, náušnice - ze soluňského trhu
Pár fotek starých 2 týdny z cesty vlakem do Hradce. Novější bohužel nemám, protože se posledních pár dní nestíhám ani vyspat. Doufám, že to bude příští týden lepší. Možná si ale vnucuju nějakou utopii.
Ńa dnešní noc mám skutečně velké plány - sledovat online předávání Oscarů! Dělám to tak už několik let a jsem z toho nervózní skoro stejně jako z mistrovství světa v ledním hokeji. Herci se na tuhle slávu vybavili u YSL nebo DG, já v cukrárně:-)
Další dveřní fotky - dvoje zevnitř, dvoje zvenčí. Vadí vám to? Je snad venku nad nulou?? Že ne? Tak vidíte.
Vánoční svetr z Topshopu a tahle černá sukně k sobě dokonale ladí - ze svetru odpadává tuna chlupů (ale nekouše!!!) a na tu sukni se lepí kdeco. Ale co chcete nosit v takový svinský zimě jinýho než tlustej svetr? Naštěstí pro mě mám hospodu hned naproti, přeběhnout silnici a vlézt dovnitř zvládám za 5 minut (proto tam taky věčně chodím pozdě, proč bych se přece namáhala, když je to taaak blízko), takže si můžu dovolit sukni.
Na víkend odjíždím do Vymrzlova (aka Vítkovo bydliště), tam už se sukní machrovat nebudu, páč bych pak mohla dělat machra tak maximálně v nemocnici na kapačkách.
sukně - Zara, svetr - Topshop
Dobrá zpráva pro všechny ty, kdo bydlí v Brně a chtějí se solidně najíst. Náhodou jsme s Vítkem narazili na obchod Sklizeno hned vedle Ronda, prodávají tady výrobky lokálních zemědělců a farmářů a myslím, že z jejich nabídky si vybere opravdu každý (namátkou mléčné výrobky, uzeniny, vejce z podestýlky, sezónní ovoce a zelenina, pečivo, mošty, vína, nejrůznější paštiky, džemy, med, domácí pesta, bio maso z farem, atd.). Navíc víte, kdo konkrétně to vyrobil (vypěstoval), to je taky plus. Po něčem takovém jsem toužila už hodně dlouho! Více tady.
Táhli jsme odtud dvě plné tašky narvané k prasknutí a věřte mi, že v té zimě to byl opravdu úžasnej zážitek (viz foto 1 - všimněte si omrzlin na obličeji), ale nemůžu se dočkat, až se tam vydám znovu, protože ta škvarková pomazánka už brzo dojde a pak budu asi plakat.
